Zdounky jsou brána do Chřibů ze severozápadní strany. Sem jsme šli pěšky na pouť, protože v 90. letech byl svatořečen zdounecký farář - Jan Sarkander. To byla moje první chřibská padesátka. Vyšli jsme brzo ráno z Boršic a šli už nevím kudy na Bunč a pak dolů do Zdounek po silnici. To jsme utíkali, aby jsme stihli bohoslužbu v místním kostele. V kostele mají hlavní oltář mramorovaný (r.1812) s obrazem Nejsvětější Trojice, malovaný  Ignácem Raabem. Ošklivá přístavba kostela je z roku 1936. Po mši jsme se občerstvili a vyrazili na Roštín a Cetechovice a stopovali jsme, jenže nikdo tři lidi nechtěl vzít. Vzal nás až jeden známý kousek nad Buchlovicemi. Když jsem pak jezdil kolem autem, kupoval jsem si zdounecké nanuky. Nevím, jestli je ještě vyrábí (nebo chladí).

Jako městečko jsou Zdounky známy od roku 1358. Za husitských válek seděl na zdounecké tvrzi (v písemných pramenech poprvé uváděné v r.1406) Štěpán z Holštejna a Vartnova, přívrženec krále Zikmunda a katolické strany. Na to však Zdounky těžce doplatily a kolem r.1423 bylo městečko i s tvrzí zpustošeno husitskými vojsky, táhnoucími z Kroměříže.

Zdejší obyvatelé se živili především zemědělstvím. Ještě v roce 1940 ve Zdounkách sídlil okresní soud, berní úřad a státní notářství. Šlo vždy o ves českou, jak nepopírá ani německé označení "Zdounek". A také, že obec leží téměř na rozhraní jazykové oblasti hanácké a slovácké, když z jedné strany se říkalo Zdónky, do Zdónek, ve Zdónkách, Zdónečák či zdónecké, zatímco ze strany druhé tamní starousedlíci znali Zdúnky, Zdúnečák, zdúnecký, zdúneckej či zdouneckej.

 

Největší památka je kamenný renesanční figurální a znakový náhrobník Jana Jiřího Zoubka ze Zdětína. Jde o mimořádně cennou, jemnou kamenickou práci (moravský unikát!).