Cimburk je pro mě zvláštní hrad. Leží víc v lesích, než na kopci, i když dolů ke Koryčanské přehradě je to pěkný strmák. Ovšem, když jdete od Mísy (studánka), tak jdete z kopce. Cimburk jde opět vidět ze skály Kazatelna. Kdosi nazval Cimburk nejpohádkovějším moravským hradem. Tož, može byt. Proti gustu žádný dišputát. Na hradě se hodně opravovalo a i stavělo (příbytek pro kastelána). Začalo se vybírat vstupné a tu a tam se koná nějaká akce. Autem můžete přijet na parkoviště U křížku (mezi Koryčany a Vřesovicemi). Po cestě můžete navštívit skálu Kozel nebo opravené studánky.
Cimburk je rodiště Ctibora Tovačovského, příznivce husitství. Byl hejtmanem a zemským správcem moravským. Páni z Cimburka ovládli na čas i hrad Buchlov. Nyní je z cimburského hradu poměrně zachovalá zřícenina.
Hrad Cimburk byl vybudován v l. 1320 - 1330 na vrchu vysokém 421 m, který byl na jižní straně spojen šíjí s hornatým hřbetem. Jeho zakladatel Bernart z Cimburka se při stavbě řídil francouzskými vzory, které do našich zemí pronikaly ve větší míře za Jana Lucemburského. Svým vnitřním uspořádáním i provedením jednotlivých objektů patřil hrad k významným soudobým hradním stavbám. Francouzský vliv je patrný zejména v jeho rozčlenění na vlastní hrad a předhradí, oddělené od sebe malým dvorkem. Každá část měla svou obrannou věž.
Když v r. 1353 přejímal markrabě Jan Jindřich hrad Cimburk z rukou Ctibora z Cimburka, představoval objekt dokonalou pevnost, avšak bydlení na něm bylo stísněné. Jan Jindřich se nespokojil s obytnou věží vestavěnou do nároží plášťové zdi a rozhodl se pro stavbu paláce, který by nahradil dosavadní nevyhovující obytné prostory. V rámci hradní přestavby byla prolomena obvodová zeď nově zřízenými okny. Během dalších sto let nic podstatnějšího nezměnili jak Zikmund z Letovic, tak i Čeněk z Drahotuš stejně jako Vok mladší z Hoštejna se svým stejnojmenným synem a později i jejich příbuzní pánové z Vartnova udržovali hrad v podstatě v tom stavu, v jakém vyšel z úprav doby lucemburské.
Výhody dalších a dalších bytových úprav v hradním paláci se však nezdály úměrné nákladům spojeným s udržováním hradu. Jeho existence se stala po vypuzení Turků z Uher a po pacifikaci uherských poměrů přítěží.
Jako nepodstatná část majetku Gabriela Františka se hrad nedostal po jeho smrti v r. 1703 ani do soupisu pozůstalosti. Otcovo stanovisko ovlivnilo nakonec i jeho syna a dědice Antonína Emericha, kterému špatné finanční poměry nedovolovaly větší investici na hradní údržbu. Hrad byl opuštěn kolem r. 1705, i když jej po nějakou dobu ještě obýval myslivec spravující okolní lesy. Poněvadž na jeho soustavné udržování nebylo pomyšlení, podléhaly budovy i hradby zkáze, zvyšované tím, že hradní materiál se používal ke stavbě nových hospodářských budov, zejména nového dvora na Vršavě, připomínaného už v r. 1710.
znovu objevené sklepení...
Z nekrytých prostor hradního paláce zbyly nakonec jen pouhé zdi. Ještě v r. 1840 zde stály tři kulaté věže! Z původního hradu se dochovaly zbytky dvoupatrového paláce s okrouhlou předsunutou věží a s baštami ze 16. století, s bohatě členěným portálem v palácové části a se zazděným ostěním někdejšího kaplového arkýře.
účastníci Pařeztouru obdivují hradní techniku
za horkých dnů je dodržování pitného režimu nezbytné
