Je to jediný větrný mlýn ve Chřibech, kde vás pustí dovnitř a ukážou, jak to dříve fungovalo. Dále najdete větrné mlýny - nový (postaven podle dobových fotek) u Jalubí (vevnitř snad jen původní dva mlecí kameny), a staré mlýny v Litenčické pahorkatině u Kunkovic (mlecí zařízení uvnitř není) a u Chvalkovic. Velkotěšanský mlýn je německého typu - natáčel se celý a ty tři jsou typu holandského - zděné s natáčecí kruhovou střechou. Tož tak. Dojdite sa podívat. Paní, která to tu vykládá, je z původní mlynářské rodiny Páterů. No, ale už měl tento mlýn v 60. letech 20.stol. namále... aneb - všecko se dá opravit! (..ještě ten Střílecký hrad, kurňa anebo Ranšperk....).
Mlýn je dřevěná dvoupatrová stavba se sedlovou střechou, zavěšená na konstrukci z trámů. Základ stavby tvoří kříž, do nějž je nasazen středový vertikální sloup 'otec', podepřený čtyřmi vzpěrami. Pod podlahou prvního patra je na středovém sloupu zavěšeno 'sedlo' z trámů, jehož pomocí se celý mlýn otáčí podle směru větru. V prvním patře je moučnice se síty, na něž padá rozemleté zrno z mlýnských kamenů. Horní část mlýna, kde jsou kameny a násypka pro zrno se nazývá 'zanáška'. K mlýnu patří také tzv. 'šalanda' místnost pro mlynáře a mleče. Podle požadované kvality mouky se zrno přemílalo i několikrát.
K otáčení mlýnem sloužil trámec, dosahující k zemi, později se používal hever nebo žentour. Mlýn se natáčel po větru tak, aby hřídel větrných lopat stála kolmo na směr větru. Síle větru se přizpůsoboval také počet 'plachet' na lopatách. Roku 1830 koupil Josef Bartoň od obce pozemek na zřízení větrného mlýna, za nějž zaplatil 60 zlatých. Vedle toho se zavázal obci odvádět roční nájem 54 zl. ve dvou lhůtách, o Janu (24. června) jednu polovinu, o Martinu (11. listopadu) druhou. V případě nedostatku vody a nakupení mlečů u mlýna musí semlíti obilí nejdříve obyvatelům obce Velké Těšany. Hovězí dobytek může pást na obecních pastvinách za což zaplatí pastýři v obilí.
návštěva mlýna byla pro nás Pařeztouráky velmi zajímavá
Dne 14. srpna 1890 došlo k vyvrácení a zničení mlýna za silné větrné smršti, která se přehnala nad obcí. Josef Páter povolal tesaře ze Slovácka a nechal mlýn postavit znovu s tím, že dal zpevnit zdvojením základní nosné trámy. Pocházel ze starého rodu větrných mlynářů z Janovic u Nového Jičína, kde se 5. srpna 1869 narodil. Protože výnos větřáku nemohl uživit jeho početnou rodinu (měl 11 dětí), přikupoval postupně pole, takže hospodařil na 3,4 ha zemědělské půdy. Přestože práce kolem mletí a hospodářství bylo dost, byl mlýn společenským centrem Velkých Těšan a okolních obcí. Rád se zde zastavoval i spisovatel Jindřich Spáčil. Z rozhovorů s 'povětrným' mlynářem Josefem Páterem vznikla pak jeho povídka 'Mlýn pod Kříbem', kde zachytil osudy mlýna i posledního mlynářského rodu Páterů.
