Tak přesně tak mně zobák narostl. Podotýkám jen, že toto nářečí je dobře patrné na soklech křížů a soch z doby barokní. Schválně se někdy začtěte.
Převzato z čas. Malovaný kraj
(Ne)zapomenuté nářečí buchlovského podhůří
„Strejčka“, který „majou psejčka pod vozejčkem“, dnes již „řejkat“ téměř neuslyšíte. V současnosti už bohužel jen málokdo ví, že oblast buchlovského podhůří byla v minulosti charakteristická velmi specifickým dialektem.V úzkém pásu území, který se táhne od Babic až po Ořechov, se totiž mluvilo tzv. dolskými nářečími. Po druhé světové válce je prof. Jaromír Bělič ve své knize Dolská nářečí na Moravě označil za nejstarobylejší v této části Československa. Specifické je, že tvoří pomyslnou přechodovou linii mezi nářečím východním, tedy slováckým a západním, tedy hanáckým.
„Právě díky tomu, že se na tomto území střetávala dvě velmi silná nářečí, ustálila se v dolské oblasti velmi unikátní a v dané oblasti různorodá nářečí, která byla často přehlížena, uměle přiřazována do jedné či druhé oblasti, či dokonce označována za nářečí neautentická. Opak je však pravdou a právě dílo univerzitního profesora Jaromíra Běliče, které vznikalo přímo v terénu, je toho jasným důkazem,“ uvedl v květnovém rozhovoru v Nedakonicích Michal Dvouletý, předseda Spolku Svatopluk Nedakonice, který se pustil ve spolupráci s folkloristou Miroslavem Jestřabíkem do mapování nářečí v buchlovském podhůří. „Rozsáhlé území Dolska je totiž rozděleno do několika nářečových typů, z nichž do první, nejzachovalejší skupiny patří obce Babice, Boršice, Huštěnovice, Jalubí, Kostelany nad Moravou, Nedakonice, Ořechov, Polešovice, Traplice, Tučapy, Tupesy, Vážany a Zlechov,“ vykresluje lokalitu Dvouletý.
Nejcharakterističtějším znakem nářečí v těchto obcích je užívání dvojhlásek „ej“ a „ou“. Například „pršej na šejny“, „tetička řejkajou, že majou třejsku v malejčku“, „děcka se učijou ve škole čejst“ a podobně. „Avšak toto nářečí je již takřka zcela zapomenuto. Nejen, že se najde pouze málo pamětníků a starousedlíků, kteří by používali alespoň část tohoto nářečí, ale navíc se mezi obyvateli těchto obcí vytratilo povědomí o tom, že žijí v nářečově zajímavé oblasti,“ dodal Michal Dvouletý, který proto rád přijal iniciativu folkloristy Miroslava Jestřabíka k vydání publikace, jež by zachytila nejen krásu zmíněného dialektu v buchlovském podhůří, ale také více než sto, často neznámých, lidových písniček. „Když jsem se začínal zajímat o zápisy písniček z této uzavřené oblasti, zjistil jsem, že například v Poláčkových Slováckých písničkách tam z mnoha set není z této lokality zapsaná jediná. Stejně tak u Bartoše. Několik písniček jsem objevil pouze ve sbírce Františka Sušila. Naopak velkým překvapením pro mne byla sbírka písní z roku 1898 z pozůstalosti Františka Bartoše v Zemském archivu v Brně, kde jsou zastoupeny snad všechny obce tohoto regionu,“ prozradil při stejné příležitosti Miroslav Jestřabík s tím, že na vyhledávání starých písní má zásluhu také Slávek Náplava z Nedakonic.
„Protože písně byly v uvedených vesnicích zaznamenávány většinou učiteli, je možné se domnívat, že texty zaznamenávali spisovným jazykem a na nářečí příliš nedbali,“ dodal Jestřabík, patřící k velkým patriotům tohoto regionu. Přestože se nedakonickému Spolku Svatopluk podařilo shromáždit již množství podkladů, autoři připravované publikace si uvědomují, že určitě nebyli schopni obsáhnout všechny prameny nebo mluvit se všemi pamětníky. Velmi proto uvítají jakýkoli druh pomoci (mobil: 739618305, e-mail: spolek-svatopluk@seznam.cz).
6/2008 Malovaný kraj, napsal: — dva —