Koryčany jsou jihozápadní "bránou Chřibů". Pro mě a cesty od Boršic, jsou spíše "zadní bránou", kde vyjíždím z Chřibů. Jednou jsem pokračoval dál do Jestřabic a na Ždánské vrchy, ale ty nejsou nic moc.
Osídlení Koryčan: Bylo zde nalezeno keltské sídliště. Koryčany byly v letech 1358 - 1611 součástí panství hradu Cimburk. Příčinou přestěhování sídla panství z Cimburku a zřízení stálého panského obydlí v Koryčanech, byla značná odlehlost hradu i jeho nehostinnost. Již v předbělohorské době byla v obci silná židovská komunita.
Od roku 1780 byla na panství skelná huť, která měla vlastní brusírnu, leštírnu, salajkárnu, stoupy i milíře. V 19. století vyráběla značné množství užitkového a broušeného skla, které bylo vyváženo i do ciziny. Roku 1856 založil v Koryčanech svou první továrnu na výrobu nábytku z ohýbaného dřeva Michael Thonet. Významní majitelé panství - Tovačovští z Cimburka, Prusinovští z Víckova a Horečtí z Horky.
Zámek Koryčany stojí na místě někdejší tvrze připomínané roku 1603. Roku 1611 se hovoří o umístění tvrze na kopci za farou a roku 1631 o tom, že má i svou kapli. Vzhledem k velikosti, ale především proto, že se sem za pánů Horeckých z Horky přestěhovala správa panství, mluví se o ní již v polovině 17. století jako o zámku. Barokní zámek dal postavit někdy po roce 1677 František Gabriel Horecký z Horky, hradišťský krajský hejtman. Kromě hospodářských a kancelářských místností v něm bylo jen 7 obytných pokojů. K rozšíření zámku došlo až za Kristiána z Gillernu v druhé poloviny 18. století, kdy bylo přistavěno třetí křídlo s balustrádou a upraven hlavní vchod do zámku. Dnes je zámek veřejnosti nepřístupný, slouží jako střední odborné učiliště. Rozsáhlá zámecká zahrada byla vybudována koncem 17. století. V zahradě se nachází několik památných stromů, za zmínku stojí především tis červený, jehož stáří je odhadováno asi na 250 let, srostlý z více slabších kmenů.
Farní a poutní kostel sv. Vavřince je velmi starého původu o čemž svědčí jeho gotické založení. Věž původně měla být součástí městského opevnění a kostelní se stala až splynutím s kostelem, které vzniklo prodloužením chrámové lodi. Proto také nestojí věž ve vertikální ose kostela, nýbrž je oproti ní odchýlena asi o 15°. Křtitelnice z cetechovického mramoru pochází z poč. 18. století. Autorem obrazů sv. Antonína Paduánského a sv. Františka Xaverského je patrně velehradský Ignác Raab. Socha Panny Marie, umístěná v záhlaví hlavního oltáře kostela sv. Vavřince, je řezbovou plastikou z doby rozkvětu gotiky, zmiňovanou již ve 14. století. Pochází z hradu Beckova na Slovensku. Koryčanskému kostelu byla darována Annou Bánffyovou roku 1570, při vpádu Turků byla přemístěna do hradní kaple na Cimburku a roku 1638 znovu přenesena do koryčanského chrámu. Socha byla od dávných dob ctěna věřícími jako zázračná, a proto byl koryčanský kostel častým cílem mnohých poutníků nejen z Moravy, ale i ze Slovenska (pouť 8. září).
Na hřbitově se nachází hrobka rodiny Thonetů. Na staré budově továrny na nábytek je umístěna plastika M. Thoneta vídeňského výtvarníka P. Breithuta.
Nanáměstí ukostela stojísocha P.Marie, kterou roku 1806 dalazhotovitJosefa,svobodnápanízMünch- Bellinghausenů, na poděkování zasvé uzdravení z těžkénemoci. Svědčí o tomnápis na soše. Kaple sv. Floriána za městem je z roku 1716.
Bohoslužba v kapli svatého Floriána
V Koryčanech je hipocentrum. Kdo chce na koně, ať si najde:
