Další z novotin v Chřibech. Je jenom dobře, že se takové věci dějou. U nás v Boršicích jsme měli tři vodní mlýny na Dlouhé řece. Mohl by se třeba jeden z nich obnovit a u toho hospoda a ubytování s malým muzeem - třeba o životě na Dlouhé řece. Lidi by si mohli zkusit "neco zemlet", atd.. Staré fotky také máme. No, třeba přijde čas. V jalubském mlýně jsem ještě nebyl. Bude to jeden z prvních cílů turistické sezóny. A co vy?

 

 

Z historie větrného mlýna v Jalubí: Nejstarší zapsaný majitel v roce 1870 vlastnil mlýn Živný a traduje se, že existoval již v roce 1840. Mlýn střídal majitele a na konci 19. století ho vlastnili napolovic manželé František a Cecilie Sloupenští. Po nich Josef a Anna Dosedělovy.   Na začátku 20.století mlýn vlastnili Alois a Josefa Smolkovy. Podobu mlýna, přezdívaného pamětníky Smolkův větřák, dokládá fotografie z roku 1927.

Roku 1947 dle pozemkové knihy vlastní pozemek Josef Mach. V roce 2003  koupila obec Jalubí pozemek - od Anny Grebeníčkové, rozené Machové. Obec Jalubí nechala udělat nejprve "archeologické vykopávky" kdy objevila základy a mlýnský spodní kámen. Během let stavba rostla a konečně montáží perutí byla 10. prosince 2008 stavba ukončena. Nikde jsem se nedočetl to, jaký záměr mají s mlýnem jalubští. No, doufám, že ho nějakým způsobem zpřístupní.

 

Mezi občany se dochovala verze, že mlýn byl zbourán a rozebrán na stavbu rodinných domků až po skončení 2. světové války na základě poškození shozenou leteckou bombou v roce 1945.  Správná verze však je, že mlýn byl zbourán v roce 1938, což koresponduje se zápisy v pozemkové knize. V době shození leteckých bomb již mlýn neexistoval. Pamětník Karel Grebeníček, který se učil na mlýně řemeslo vzpomněl, že kameny z mlýna byly použity na stavbu jalubského koupaliště.